EDIH: co očekává Komise a jak to doložit

European Digital Innovation Hubs (EDIH) zaujímají v evropské digitální politice zvláštní postavení: jsou zároveň kontaktním místem pro podporu malých a středních podniků i veřejného sektoru, a nástrojem celokontinentální strategie digitálního dohánění. Tato dvojí role má svou cenu: Komise od nich očekává doložitelné výsledky, nikoli záměry.

Jádrem práce EDIH je pokrok: zhodnotit digitální vyspělost podniku na vstupu, doprovázet jej, znovu jej zhodnotit a ukázat, jakou cestu urazil. Vynásobte to stovkami podpořených podniků za několik let a zjistíte, že se to v tabulkách excelu neudrží.

Program EDIH ostatně staví na oficiálním nástroji: testu digitální vyspělosti, který se podpořeným subjektům zadává na vstupu a poté v průběhu doprovázení. Nejde o formalitu, ale o ústřední ukazatel celého programu: zhmotňuje pokrok, který hub pro své území přináší.

K tomu se přidávají objemy poskytnuté podpory, kvalita poskytovaných služeb a otázka, která ve výzvách váží čím dál víc: udržitelnost. Hub musí doložit, že dokáže fungovat i po skončení dotace, s modelem služeb a nástroji, jejichž náklady zvládne udržet dlouhodobě pod kontrolou. Rozpočet na nástroje promyšlený na tři roky dopředu, nikoli na jeden rok, je součástí odpovědi.

Výzvy na obnovení mandátu mění povahu celého zadání: hub ucházející se o druhou fázi už není posuzován podle projektu, ale podle bilance. Kolik podniků bylo podpořeno, jaký pokrok byl naměřen, jaká je schopnost fungovat i po skončení dotace: na otázky Komise se odpovídá daty, ne záměry.

Huby, které si svou první fázi vybavily vhodnými nástroji, mají tuto látku už k dispozici: jejich křivky pokroku podle jednotlivých podpořených subjektů tvoří jádro žádosti. Ostatní zjišťují, že tři roky měření se zpětně nahradit nedají.

Hub, ať už žádající, nebo již fungující, má tedy dobrý důvod přistupovat ke svému vybavení nástroji jako ke strategickému rozhodnutí, ne jako k položce ve výdajích. Na čem záleží: společný hodnoticí rámec pro všechny formy doprovázení, aby se data sčítala; sběr dat, který nestojí na ručním urgování, protože právě to vyčerpává týmy; konsolidace, která bez dalšího přepracování vytváří ukazatele očekávané Komisí; a schopnost sledovat každý podpořený subjekt v čase, od jednoho testu vyspělosti k dalšímu.

Klasickou chybou je opak: nástroj pro každou službu zvlášť, exporty, které je třeba ručně slaďovat, a pracovník odpovědný za reporting, který tráví konce čtvrtletí rekonstrukcí toho, co měla platforma vytvořit sama.

Právě tento přístup zvolily s platformou Datamensio huby jako EDIH Ireland nebo EDIH Occitania: test vyspělosti na vstupu, měření pokroku v průběhu doprovázení a konsolidovaná prezentace výsledků pro reporting programu. Stejný postup se hodí i pro sousední konsorcia, EEN nebo Interreg: rozptýlení partneři, společný rámec, konsolidovaný důkaz.