Zóna franku: dvě bankovní reformy, dva harmonogramy

Ve frankové zóně postupují souběžně dvě reformy, které si vůbec nejsou podobné. Na jihu zvýšila Bankovní komise střední Afriky (COBAC) minimální základní kapitál úvěrových institucí CEMAC z 10 na 25 miliard FCFA, což představuje nárůst o 150 %, platný od 1. ledna 2026, doprovázený etapami postupného souladu, které běží až do roku 2029. Na západě se nový jednotný zákon o bankovní regulaci v UMOA ubírá zcela jinou cestou: transponuje se stát po státu, v různých termínech.

Rozdíl ve formě má stejnou váhu jako obsah. Komunitární nařízení platí všude ve stejný okamžik. Jednotný zákon však musí převzít parlament každého státu: Benin jej přijal, Pobřeží slonoviny schválilo v Radě ministrů svůj aktualizovaný rámec koncem dubna 2026, Burkina Faso následovalo koncem června. Na papíře je pravidlo společné všem osmi členským státům. V praxi se ale zatím neuplatňuje všude ve stejnou chvíli.

Přejít z 10 na 25 miliard FCFA během pěti let není bilanční operace, kterou lze vyřešit na konci účetního období. Je to trajektorie: datované etapy, rozhodnutí týkající se akcionářské struktury, místy i fúze, a řízení, které musí regulátorovi i vlastnímu představenstvu průběžně vykazovat svůj postup.

První etapa neleží na konci cesty, ale na konci roku: 14 miliard FCFA k 31. prosinci 2026. Instituce, které tohoto cíle nemohly dosáhnout, musely předložit plán posílení kapitálu generálnímu sekretariátu COBAC do 30. června 2026, tento termín už uplynul. Jinými slovy, otázka, kterou si letos na podzim kladou představenstva, už se netýká cíle roku 2029, ale mezery vůči 31. prosinci příštího roku.

Instituce, které tuto reformu řeší jako izolovanou právní agendu, zjišťují pozdě, že zasahuje do strategie růstu, politiky výplaty dividend i plánu financování. Ty, které ji řeší jako transformační program, vědí při každé revizi, kde se nacházejí vůči následující etapě.

Pro bankovní skupinu působící ve více zemích zóny vytváří nesouběžnost transpozice slepé místo. Centrála řídí průměrný soulad s předpisy, zatímco požadavky nejsou ve stejnou chvíli ve všech pobočkách stejné. Pobočka, která je napřed, nese zátěž, kterou její sousední pobočka ještě nezná; pobočka, která zaostává, se v den kontroly stává slabým místem celé skupiny.

Odpověď lze shrnout v jedné větě: měřit pobočku po pobočce, konsolidovat až poté. Je to opak běžné praxe, která konsoliduje jako první a mezery odhaluje až při kontrole. Diagnostika na úrovni jednotlivých institucí, na stejném referenčním rámci, zviditelní mezeru dříve, než se stane zjištěním kontroly.

Obě reformy sdílejí stejný základ požadavků: řízení a vnitřní kontrola, celkové řízení rizik, přiměřenost kapitálu, ochrana klientů. Tento základ se měří jednou, na jednotné škále, a poté se promítá do textu platného pro každou instituci, na jedné straně instrukce BCEAO, na druhé nařízení COBAC.

Právě to umožňuje srovnávat srovnatelné: vyspělost pobočky v Abidžanu a vyspělost pobočky v Douale, ve stejných tematických oblastech, s odlišnými místními požadavky. A převést mezeru na datovaný akční plán, jehož milníky nastupují dříve než milníky regulátora, ne později.